Navigace

Obsah

Letohrádek a míčovna

 

Letohrádek, č.p. 37

Po smrti Kryštofa Jaroslava Trčky z Lípy se jediným dědicem opočenského panství stal Jan Rudolf (1577-1634). Ten kolem roku 1602 nechal postavit za městskými hradbami letohrádek. "V tom (lusthauzu) jsou světnice dvě. Laboratorium pro distilování vod jedno. Při témž lusthauzu jest zahrada kořenná štípím rozličným vysazená a zdí vohrazená." (Inventář z r. 1635) Vzorem pro jeho realizaci byl královský letohrádek v pražské Staré královské oboře v Bubenči.
 
 
Letohrádek
 

Stavba patřící do okruhu severské pozdní renesance je jednopatrová obdélná s vysokými štíty na průčelí. Přízemí je do tří stran otevřeno půlkruhovými arkádami na pilířích, patro je členěno slepými arkádami. K jižnímu nároží přiléhá schodišťová věž zastřešená kolem r. 1815 cibulovou bání s lucernou, na níž navazuje chodba vedoucí po zbytcích městské hradby do kostela a zámku.

Vzhled letohrádku pozměnily empírové úpravy prováděné kolem r. 1810. za Rudolfa Josefa Colloredo-Mannsfelda. V r. 1972 bylo přízemí upraveno na obřadní síň a patro na výstavní síň nesoucí jméno Františka Kupky.
 
Míčovna, č. p. 7
 
Po r. 1602 zahájil Jan Rudolf Trčka stavbu míčovny. "Mezi lusthauzem a branou městskou v nově vystavený, avšak ještě nedohotovený jest." (Inventář zámku opočenského, 1635) Pozdně renesanční obdélná stavba se sedlovou střechou byla vztyčena nad příkopem městského opevnění. Dřevěná konstrukce rozdělila vysoký prostor nad příkopem na tři patra. Při klasicistní přestavbě byla posunuta průčelní zeď se štítem tak, aby mohla být rozšířena komunikace dnešní Zámecké ulice.
 
 
Míčovna
 

Průčelí s trohůhelníkovým volutovým štítem zakončeným piniovými šiškami je členěno římsou a oblouky. V přízemních obloucích jsou vsazena dvoje jednoduchá vstupní vrata s pískovcovým ostěním.

Asi od 18. stol. budova sloužila jako špýchar, později jako sklad.