Levoruční dýka (výstava)

Opočenský zámek zahájil sérii akcí k Roku renesanční šlechty otevřením krátkodobé výstavy určené milovníkům zbraní.

Levoruční dýky byly zbraně uzpůsobené k vykrývání výpadů kordem (rapírem), případně zachycení či poškození soupeřovy čepele. Zlatým věkem výroby těchto zbraní byl konec 16. a začátek 17. století, kdy ve španělských dílnách vznikaly ty po stránce konstrukce i výzdoby nejdokonalejší exempláře.

Výstava představila kompletní opočenskou kolekci dvanáct exponátů tohoto druhu, což je na české poměry úctyhodný počet. Dýky jsou převážně západoevropské a jihoevropské provenience (nejčastěji jsou původu španělského a italského). Nejstarší kusy pocházejí z 2. poloviny 16. století, prořezáváním, leptem, rytím, tausováním a dalšími technikami zdobené exempláře většinou ze začátku století sedmnáctého. Historické originály doplnily exempláře z 19. století, vyrobené jako replika, dárkový či dekorační předmět nebo (podle historických inventářů) jako „Stilletdolch“.

Téma u vybraných exponátů rozšiřovaly kopie kartotéčních lístků z ručně ilustrovaného inventáře opočenské zbrojnice, použití levoruční dýky v součinnosti s dlouhou zbraní ilustrovalo několik vyobrazení ze slavného „šermířského manuálu“ Ridolfa Capa Ferra.

Sbírka levoručních dýk byla ze zbrojnic odstraněna při reinstalacích v 70. nebo 80. letech 20. století. Coby exponátů menších rozměrů bylo jejich původní volné zavěšení na stěně zřejmě vyhodnoceno jako rizikové. Ne vždy citlivé umístění novodobých vitrín aplikované v jiných částech zámku se zbrojnicím vyhnulo, historické vitríny zbrojnice slouží tradičně pro prezentaci jiných druhů mobiliáře. Tehdejší tvůrci expozic se rozhodli na původní místo instalace dýk rozšířit sousedící oddělení kordů a rapírů a zajímavou sbírku „levoruček“ ukrýt v celém jejím rozsahu do depozitáře.

Zpět